Zápisník duše. - Články

Ruin me- fan fiction o Nickovi

Tue, 08 May 2012 16:07:04 +0200

Protože s Andy toho máme opravdu hodně a nezvládáme zveřejňovat, rozhodly jsme se některé z našich Fan Fiction o Jonas Brothers nahrát volně ke stažení. Soubor je v odt, teoreticky by měl být tedy přístupný každému. Pokud by se někde vyskytla chyba, napište na our-souls@seznam.cz.

To je asi vše, a tady odkaz :).

http://ulozto.cz/x9mxK9W/ruin-me-nick-odt

Brian Atwood je Bůh.

Tue, 17 Apr 2012 23:24:25 +0200

- tenhle výrok už musel slyšet snad každý. No, minimálně každý v mém okolí, řekla bych :D.

No a protože Náš Bůh má novou 'spring kolekci', musím Vám sem nějaké botičky hodit.

Když tak o tom přemýšlím, asi bych si na nich rozbila hubu, ale stejně by mi za to stály!

Clementine- moje nejoblíbenější :).

VÍCE ZDE

Bylo nás pět 6. THE END

Tue, 10 Apr 2012 19:30:05 +0200

Název: Bylo nás pět.
Autor/ři: Andy&Doms
Kapitol: 6/6

"Né mami.."protestoval jsem. "Hele, žádný diskuse chci abys je přivedl!"

,,Ale ještě to není tak vážné.." Namítal jsem."Máš s ní kluka a ono to není vážné jo?"zeptal se hraně zaujatě.,,Je to vážné,ale prostě.." Promnul jsem si spánky. "prostě ji to řekneš ty, nebo se za ní stavím sama, je to rodinná oslava, Joe tam přivede svoji novou přítelkni, budou tu šichni.."

,,Ale oni ještě do rodiny nepatří mami!Na to je ještě moc brzy,nechci Kate děsit."

"Ne, nediskutuju a tebou, oznamuju ti to.."složila ruce na hrudi a odešla do pracovny.Bezva,jestli to Kate vyděsí,tak jí pěkně poděkuju.

Sednul jsem do auta a jel si pro svoje věci. Sice bydlím u nich, respektive tam přespávám, ale věci tam ještě nemám.,,Víš co mě napadlo?" Líbl jsem Kate na krk.,,Copak?" Usmála se."Já vím, že je brzo, ale moje máma vás chce strašně moc poznat.."

,,Tak fajn" pokrčila ramenam a usmála se na mě."To jakože fakt?"vykulil jsem na ni oči.,,A proč by ne jako?" Zamračila se."Ale jasně že jo, jen jsem se bál, že odmítněš.."přitiskl jsem ji k sobě.,,Tak fajn." Otočila se a líbla mě na rty.,,Miluju tě.."

"Taky tě miluju."dal jsem ji hubičku na rty. Byla sladká. Úžasná. Měla zavřené oči a hlavu položenou u mého ramna. Tak krásná a zranitelná. To proto jsme ji miloval tolik i předtím. Ve všech vbuzuje ten ochranářský pud.,,Matty spí.." naznačila .."No já vím.."uchichtnul jsem se a kouknul směrem k zavřeným dveřím.,,A mám na tebe děsnou chuť.." Pokračovala a chytla mě za košili. "A že já jsem zkaženej..."řekl sem hraně našvaně. "Ale jasné.."kývla hlavou.Strčila mě na židli a obkročmo si sedla na můj klín."Že ty vždycky...víš.."mumlal jsem mezi polibky.,,Áno,jsem prostě dokonalá.." Vzdychla.Rukou jsem jí zajel do vlasů a pomalu stahoval blůzku.

"Jo už jdu.."slyšel jsme ze zhora, chystali jsme se k našim na tu oslavu.Kate na sobě měla krásné letní šaty a Matt jako vždy něco sportovního,aby mohl pobíhat po zahradě. "Sekne ti to.."usmál jsem se a vzal ji majetnicky kolem pasu. Matta do golfáku a jelo se.

U našich dvěří už chtěla Kate mačkat zvonek. "Coje?"koukla, když jsem ji zastavil.,,Jsem tu doma,mám klíče." Zasmál jsem se."Aha.."zasmála se a popravila Mattovi tričko. Ze zahrady jsme už slyšel šum.,,Už se griluje,jdeme trochu pozdě."

Matty se dost styděl a tak se držel u nás. Představil jsem je mámě. Konečně byla spokojená.,,Vy si s Nickem sedněte tady..." Posadil nás nadšeně na jednu lavičku.Celá máma, všechno organizuje, přímo se v tom vyžívá.Začala na nás sypat otázky,že jsme skoro nestíhali odpovídat.,,A když bude svatba?"

"Svatba? Nejsem mladá na vdavky?"řekla hraně zděšeně Kate a já se zasmál.,,A nejsi moc mladá i na dítě?Když na vdávání ano?Trochu jsi si totiž přehodila pořadí!"

"To jo, ale já Mattyho nikdy nepovažovala za chybu a i kdybych to brala z té sránky, tak jsem to nezavinila sama."řekla klidně.Objal jsem jí okolo pasu.,,Miluju tě." Zašeptal jsem jí.Jenom se usmála. "To je moc dobře."kývla máma. "Je, on je úžasný, až ho pozáte, zjistíte to a navíc, je můj."zamávala Matymu a ten vycenil svůj zoubek.

THE END

Bylo nás pět 5.

Sat, 07 Apr 2012 10:43:38 +0200

Název: Bylo nás pět.
Autor/ři: Andy&Doms
Kapitol: 5/6

,,Hope,prosím,zvedni to." Řekl jsem,ale už zase naběhl záznamník.Fajn,nemám na vybranou..,,Ahoj zlato,chtěl jsem ti to říct jinak,ale máš asi moc práce a tak musím takhle...Už přejdu rovnou k věci.Bude lepší,když zrušíme naše zásnuby a rozejdeme se,už to není to,co bývalo.Nick."

Je hnusný říct ji to po telefonu, ale týden, týden se mi nechce ozvat, nebere mi telefony, neotvírá mi a já to chci vyřeši. Miluju Kate a máme spolu dítě.Je neuvěřitelné,že je Matt doopravdy můj,ale je a asi to tak prostě muselo být.Teď už stačí,aby mi odpustila ona a bude všechno dokonalé.Jen to nebude hned.Jako každý pátek jsem si pro Matta šel,abych ho vzal k sobě.,,Napadlo mě,jestli by jsme tenhle víkend nemohli strávit spolu.."

"Proč, máš snad nějaký plán?"otáčela se v kuchyni.,,Ne,ale bylo by super strávit rodinný víkend ne?"

"My nejsme rodina.."řekla tiše a zavřela myčku. "Ale můžem být a já chci.."popošel jsem k ní ze zadu blíž.Naskočila jí husina,když jsem se jí něžně dotkl na krku.,,Podívej,co s tebou dělá moje přítomnost..Miluješ mě."

"Já už se nechci zklamat."řekla smutně. "Já tě nezklamu.."řekl jsem přesvědčivě.,,A jak to já můžu vědět?" Povzdychla si.,,Věř mi,kvůli Mattovi,prosím." Otočil jsem jí směrem ke mě. "Ale to není na chvíli, když budeš chtít zůstat, musíš si být stoprocentně jistý. Nejde jenom o mně. Jde o něj. On je dítě, je malý a citlivý, ublížíš mu, když znovu odejdeš."

,,Chci s vámi být,miluju vás oba." Řekl jsem zase a dotkl jsem se opatrně jejích rtů. Chtěl jsem více. "Jestli ho zklameš, osobně ti polámu všechny kosti.."vydechla.,,Jsem si toho vědom." Vysadil jsem jí na linku a dlaňemi zajel pod tílko. "To buď, bude to pěkně bolet.."přikývla a nehty mi jemně přejela po ramenech.,,Nebude,protože se to nestane." Nenasytně jsem jí políbil a rychlou chůzí odnesl do obýváku.Matt se nahoře kouká na pohádky a jistě usíná..Aspoň doufám. "Nicku, Matty je nahoře.."

,,Já vím." Zakňučel jsem a odtrhl se od ní.,,V noci můžeme." Pohladila mě po paži."Ale to je za dlouho.."

,,Neštvi mě." Plácla mě přes ruku.Nespala jsem s nikým od tvého odchodu a nemysli si,že mi to nechybí..ale Matty je prostě přednější!"

"Já vím.."kývnul jsem, ale stejně ji začal líbat.,,Tak-ale-jenom jednu-rychlovku!" Zavzdychala a doslova ze mě košili strhla."Tak fajn ty rychlovko."uchichtnul jsem se.

Rychle to rozhodně nebylo,ale náš syn je andílek a celou dobu se nahoře koukal na krtečka.. Když jsem se šel na něj podívat, spokojeně si pobrukoval znělku a odříkaval fráze v jednotlivých dílech.,,Jestli jednou budeš zvrhlý tak,jako já a tvoje maminka,tak tě budeme držet na provaze." Řekl jsem pro sebe a utřel jsem si pot z čela."Ajoj!"zaculil se a vyplázl na mě jazyk, když mě uviděl.,,Ahoj,dneska nejdeme ke mě,ale zůstáváme tady s maminkou,nevadí?" Usmál jsem se na něj. "Nene.."vycenil jeden jeho zub.,,A něco jsem ti přinesl!" Vytáhl jsem z kapsy kalhot,které jsem si před chvílí oblíkl,lízátko.Vykulil nadšeně oči. Měli by jsme mu říct, že je můj syn.Možná je mu to jasné,když jsem to minule už naznačil,ale pro jistotu.,,Matte,chtěl by jsi,abych byl tvůj tatínek?"

"Ale to já nemůžu chtít, maminka líkala, že to tatínek musí vědět, že jsem jeho syn."

,,No ale já to vím." Pocuchal jsem mu vlásky.Otevřel pusu a vykulil ta svá kukadla. Teď by si to žádalo fotku.,,Tak jdem za mamkou?" Vzal jsem si ho k sobě. Zakýval hlavou a strčil si palec do pusy.Zrovna nám něco vařila a skoro nahá poletovala po kuchyni.Matt se zasmál a já mu zakryl oči."Ale to je moje maminka, já se na ni můžu koukat.."odstrkoval moje ruce. Kate si ho ode mě převzala.,,Jako malýho jsem ho kojila,myslíš že mě nikdy neviděl nebo co?" Zasmála se. "Vršek možná, ale na spodek je prďola.."štouchnul jsem do něj a on se smíchem šťuchl do mě.Pomalu jsme se dostávali do té fáze,kdy z nás byla rodina,ale Kate mi ještě natolik nevěřila..

6.4.2012

Fri, 06 Apr 2012 22:59:20 +0200

Mým dnešním úlovkem je nové triko Rolling Stones- moje čtvrté, podotýkám :D.

Hrozně moc bych chtěla triko Nirvana, ale bohužel, to nikde do dvou stovek neseženu :(. Alespoň na v tomhle zapadákově, kde bydlím.

Pak jsem si ještě pořídila boty. V CCC měly slevu (jen o 100 Kč, ale pořád je to sleva :D). Hodím vám sem fotku, jsou dost obyčejné, ale asi proto se mi líbí :). V jednoduchosti je krása.

No, a pak jsem si pořídila clip-iny. Jsou sice o něco červenější, než mám svoje vlasy, ale když si je připnu, tak se to vcelku ztrácí.

Učit, učit, učit...

Wed, 28 Mar 2012 19:30:34 +0200

Zas.ané učení! Musím si teď sednou k somatologii a latině a pořádně se našprtat, nebo to se mnou zle dopadne!

Bylo nás pět 4.

Mon, 26 Mar 2012 21:31:52 +0200

Název: Bylo nás pět.
Autor/ři: Andy&Doms
Kapitol: 4/6

Na mobilu jsem mě několik zmeškaných zpráv od Hope. Neměl jsem náladu volat jí, nebo s ní mluvit, ale stejně jsem její číslo vytočil. "Nicku? Kde jsi dneska byl celou dobu? Volala jsem ti." uslyšel jsem hned. ,,Omlouvám se,byl jsem se svým synem." Řekl jsem pravdu. K čemu lhát?

"S kým?"uslyšel jsem zděšené vyjeknutí.,,Se svým synem." Zopakoval jsem jasněji. ,,Jak jsme se potkali, řekl jsem, že mám jednu nevyřízenou věc, ale že to hned bude a šel jsem si pro věci. Tak to bylo ono.."

"Syn..."vydechla šokovaně. ,,Syn pro tebe byl nevyřízená záležitost? Ty seš ale parchant.." Řekla pohoršeně. "Nevěděl jsem, že je můj. Byly jsme..je to složitý.." promnul jsem si oči. ,,Ale protože tě miluju, tak ti odpouštím." Řekla medovým hláskem."Já taky, jednou ti ho ukážu, je úžasný."

,,Jasně, jasně. Už musím končit. Pa a miluju tě." Zavěsila. Lehnul jsem si do potele a taky přemýšlel. Proč jsem je vlastně tenkrát opustil? Protože mě Hope okouzlila? Ale v čem je ona lepší, než Kate? Třeba je lepší. Ale v čem? Tenkrát byla lepší leda v tom, že byla jenom moje a nemusel jsem se o ní dělit, ale to je taky všechno pryč a mě k ní zase nic netáhne. Bože to je hrozný...

Zase jsem se vydal ke Kate, jako by mě už neměla plný zuby.. Nevím co jí řeknu. Nemám tušení, ale tohle nejde. Kate, Hope, mám rád obě, kterou z nich více? Otevřela mi celá rozespalá a pomačkaná a byla šíleně roztomilá. Ještě než mi stihla zabouchnout před nosem, tak jsem tam dal nohu."Udělám snídani, pobydu s Mattem, můžeš si poležet.." začal jsem hnedka. Povzdychla si a pustila mě dovnitř. ,,Přísahám ti, že jestli ho zase opustíš, tak tě zaškrtím vlastníma rukama. Mému synovi nikdo ubližovat nebude!"

"Je i můj.." řekl jsem neslyšně.. Nic na to neřekla, jen v košili a rozcuchanými vlasy šla zase nahoru. ,,Usnul a já mám v plánu taky spát. Jestli chceš, pojď s náma, je tam ještě jedna pohovka."

Zakýval jsem hlavou. Šel jsem teda za ní. Naproti jejich velké posteli byla ještě jedna menší, ale já jsem se stejně přifařil k nim.Chvíli Kate sice protestovala, ale pak se ke mě spokojeně přitulila. Usla. Matty spal vedle ní. Roztomile se culil ze spaní a cucal si palec. Takhle to mohlo být pořád. Mohli jsme být rodina, kdybych neodešel. Časem bych poznal, že je Matt rozhodně můj a byl bych spokojený jako teď. "Uhm."uslyšel jsem najednou. Kouknul jsem na Kate a ta se promrvila. Něco mumlala a neklidně se vrtala. Křečovitě mi svírala ruku až jsem myslela, že mi jí rozmáčkne. ,,Prosím zůstaň." Rozvzlykala se najednou naprázdno."Kate.."zatřepal jsem s ní mírně. Ona měla vždycky divoké spaní.Prudce otevřela oči, ze kterých jí už stejně tekly slzy. ,,Neodešel jsi!" Objala mě pevně. "Kate.."zase jsem řekl její jménu a vykuleně ji nepatrně objal. Plakala mi na rameno a když se uklidnila, tak se odtáhla. ,,Promiň, nevím co mě to napadlo." Utřela si mokré tváře."Cítíš se dobře?" zeptal jsem se. ,,Už ano." Koukla mi do očí. Kouknul jsem vedle na Matta, spal jako zabitý, nejspíš byl unavený. Nepatrně jsem jí zase objal.Co mám dělat? Když udělám to co chci udělat, zklamu Hope. Tak jsem ji ukolíbal a ona zase usla. Po chvíli jsem usl i já.

Ze života.

Wed, 21 Mar 2012 15:38:59 +0100

Úplně nesnáším, když mi nejde blog.cz :). na druhou stranu, dost jsem si oddychla a mám nějaké nové fotky, o které bych se chtěla podělit :)).

-Venku je krásně, sluníčko svítí a moje osobní fotografka už tasí foťák. (starší fotka).

-Určitě jsem se ještě nezmínila o svých botech. Ale k sakru, já je miluju více jak čokoládu!

-Doporučuji přečíst, vážně. Kam se na knihu hrabe film.

-To jen kdyby někoho zajímalo, jak dlouhé ty vlasy po ostříhání vlastně mám :).

-Nojo, tady ještě tak hezky nebylo :).

-Legálka v dc. Máme tu ale moudré lidi.

-Je to starší fotka (přibližně dva roky), ale přijde mi úplně geniální :)).

-"Zničila" jsem si džíny a maminka šílela. (Ve skutečnosti vypadají lépe :p)

-Když se pokouším stát umělcem.

-A nakonec jedna šílená. Vypadám jako šílenec, ale proč se s vámi nepodělit :D. Focena v s-centru.

Bylo nás pět 3.

Mon, 20 Feb 2012 21:36:08 +0100

Název: Bylo nás pět.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 3/6

Tohle jsem vážně nečekal, ani to, že by byl můj. Bylo nás pět, proč zrovna já? Kdybych to tenkrát věděl, že je můj, nikdy bych je neopustil a miloval je. Jenže ono nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být můj, vždyť se mi tenkrát ani nepodobal. Se smíšenými pocity jsem zaplatil a šel domů. Asi bych měl hodit řeč s Joem. Zavolal jsem mu, ale nebral to, tak jsem mu napsal sms. Když jsem psal, ať se objeví hned, jak si to přečte, tak jsem nemyslel ve tři v noci. "Jsem zde!"zasalutoval, když jsem mu v pyžamu a sezalepenýma očima otevřel. ,,Ty debile debilní já tě snad zabiju." Řekl jsem mu rozespale a otevřel dveře úplně. "Tak co je? Jdu z klubu.."svalil se na gauč. "Chtěl jem mluvit o Kate.."

,,O ní? Proč zas? Myslel jsem, že ona je uzavřená kapitola," nechápal. "Viděl jsi ji teď někdy?" sednul jsem si do křesla a rožnul lampu. ,,Ne, Los Angeles je docela velký a my bydlíme na druhém konci, jak ona."

"Aha, takže jsi neviděl nejspíš ani Matta.." kývnul jsem. "Ne, proč?" řekl otráveně. "Vypadá jako já.." povzdychnul jsem si. ,,A kvůli tomu mě jako voláš jo?" Zeptal se nechápavě.,,Všichni jsme pak už věděli,že je tvůj." Protočil očima a já taky. ,,Kecáš,jen jsi se z toho chtěl nějak vyvlíknout."

"Asi jo.." zabrblal. "Viděl jsem je dneska. Buď je Matt můj, nebo tvůj, má testy odcovství.." řekl jsme vážně. ,,A chceš to vědět?" Zeptal se zvědavě. "Co když to budeš ty?" pozdvihnul jsem obočí. ,,Kecy, vždycky jsme si dávali pozor."

"Ale už si tím tak jistý nejsi, vidím to.." zaxichtil jsem se.

Bylo tu uklizeno, což byl pro nás velký šok. Když jsme tu byli my, byl tady 24 hodin nehoráznej borde, ale to hlavně kvůli klukům. ,,Vím proč jste tu a nebudu to zbytečně zdržovat." Hodila po nás nějaké papíry a pustila Mattovi pohádku.

Ten když mě viděl vykulil oči. "Dobrý den pane Nicku.." zaculil se. ,,Ahoj chlape." Usmál jsem se na něj. Joe si ty papíry prohlížel jako první. ,,Ha,já ti říkal,že otec nejsem !"

"Dáte mi zase zmrzlinu?" zašpital spiklenecky. "Matty, nemůžeš to furt jíst, bude ti z té zmrzky špatně." zavolala Kate a za chvíli lezla v nějakém úboru dolů.Pořád měla stejně krásné křivky jako dřív. ,,Jůů,mama!" Ukázal na ní Matt. "Nabídla bych kávu, ale my jdem na cvičení, beru ho sebou, nechci platit chůvu nebo tak něco.." vysvětlila a Joe se div neposlintal, jako vždy. ,,Můžu jít s váma a třeba ho tam pohlídat, když jsi říkala,že chvíli neposedí." Nabídl jsem jí a Matt zatleskal ručičkama. "Jak chceš." porčila ramenama a vzala si láhev s vodou. Vzal jsem ji autem a Joe byl tak ochotný, že si domu vzal taxi. ,,Tak jak jste si vedli ten rok?"

,,Normálně" pokrčila ramenama.

,,Aha, tak to je super." Neodolal jsem alespoň letmému dotyku její ruky ."Jo." řekla jenom. Za chvíli jsme dojeli před tělocvičnu ze která už se linula hudba. "Já se ju pozdravit, tak počkej tady, zatím si můžeš jít sednout támhle." ukázala na malinkou tribunu. Dvě hodiny se tam různě kroutila a fakt jí to šla. ,,Kde je mama?" Rozhlížel se okolo Matt.,,Támhle." Ukázal jsem mezi lidi. Nepopírám, že mi nedělalo dobře koukat se takhle na ženy. Ale jsem zasnoubený a takhle bych neměl myslet ani na Kate, i když jí jsem doopravdy miloval. Pořád je stejně úžasná. Jak se krásně vlní a jak se u toho tváří. "A vy jste kdo?"seděl vedle mě. ,,Já jsem kamarád maminky." Usmál jsem se na něj. ,,Aha,já myslel,že si tatínek.Maminka líkala,že už ulčitě blzy pijde." Řekl smutně. "A co všechno ti maminka říkala o tatínkovi." zeptal jsem se a šťouchnul do něj, ať není smutný. ,,Že plý byl hlozně hodný a měl mě lád." Uculil se. Bodlo mě u srdce. Nikdy jsem ho neměl rád a nikdy jsem ho nebral jako svého. "A chceš poznat tatínka?" kouknul jsem. Přepadla mě lítost, strašně mě mrzí, že jsem je opustil. Roztržitě zakýval hlavičkou, div si nenabil bradu. "Luky má taky tatínka a ten jeho mu kupuje zmlzlnu a hlajou fotbal.."

,,A chtěl bys se mnou někdy zajít na zmrzku a zahrát si fotbal?" Vzal jsem si ho na klín. Už pomalu končili. "Ale vy nejste můj tatínek.." zamrkal zkroušeně očima. ,,A co když jo?" usmál jsem se na něj a zezadu mi přilítla rána od Kate "Au?"zašklebil jsem se. "Mami!! "začal k ní natahovat ručičky. Vzala si ho ode mě. ,,Musíš všechno zkazit? Víš kdo ho bude utěšovat, až zase zmizíš?Já to budu! Já budu poslouchat jak pláče!" Pustila se do mě tlumeně. "Já...nechtěl." zakoktal jsem a stejně jako Matt zamrkal. ,,Kdybys nechtěl, tak nás neopustíš, nenechal bys mě v tom samotnou." Přitiskla k sobě Matta ještě pevněji. "Já ho chci poznat.." chytl jsem ji za loket. ,,Teď?Když už máme každý své životy?" Řekla absurdně. "Prakticky je můj, můžu na něj přispívat, mám na něj taky nárok."

Prudce se otočila a její dlaň mě zaštípala na tváři. "Tohle už nikdy neříkej, ty nemáš nárok na nic! Matt je můj.."

,,Kate počkej přeci.. Mattovi chybí táta, tak mi to prosím dovol."

"Chybí mu opravdový táta, který ho bude milovat, ne ty, který si jedou za čas vzpomeneš.." viděl jsem, jak se jí oči leskly, asi to pro ni taky nebylo snadné. ,,To není pravda Kate." Položil jsem jí ruku na tváš. První foťáky začly cvakat. "Ne? Nikdy jsi ho nemiloval, je to moje dítě, nedovolím, aby bylo zklamané."

,,Maminko, neplakej.." Začal popotahovat i Matt. "Já nepláču Mattýsku, půjdeme domů ano?" pohladil ho po vláskách. Nikdy nepřestanu koukat, jak se změnila. On je pro ni všechno, ta mateřská láska z ní sálala, jako nikdy. ,,Kate prosím,rozmysli si to ještě!" Zavolal jsem za ní. Zavolala si nejspíš taxi, tak jsem sedl do auta a jel domů.

Bylo nás pět 2.

Sat, 18 Feb 2012 11:25:09 +0100

Název: Bylo nás pět.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 2/6

O rok a pár měsíců později ( přítomnost )

"Tak se měj Hope.."políbil jsem ji,když odcházela z kavárny.Zaplatil jsem a vzal to domů přes park.Bylo nádherně a nebyl jediný důvod,proč do našeho domu pospíchat.Moje snoubenka odletěla na víkend do Washingtonu za prací.I přes svítící sluníčko bylo v parku vylidněno. Když jsem uviděl malého klučinu sedět na lavičce a plakat.Viděl jsem v něm sebe.Ne,že bych jako malý sedával na lavičkách a brečel,to ne,ale on byl jako zmenšená kopie mě."Copak se ti stalo?"kleknul jsem si k němu. Vykuleně na mě koukal a stydlivě zamrkal.,,Mamka mi šla plo zmlzlinu a lekla,ať na ní počkám,ale já jsem viděl oooblovskýho motýla a chtěl jsem si ho chytit.." Máchal všemožně ručkama a já z toho pochopil,že se nejspíš ztratil."Tak pojď najdeme ti maminku jo?"usmál jsem se. Měl tak dětský a tenký hlásek. Chytil jsem ho za ručičku a šel ke stánku se zmrzlinou. Potkal jsem pár žen, ale ani jedna jeho maminka nebyla. Dokud jsem neuslšel někoho volat.,,To je maminka!" Pustil se mě a rozeběhl se k ní.Že se mu nohy motaly mu bylo fuk,hlavně,že byl u ní. "Mattýsku, kam ses poděl, víš, jak jsem se bála?"otevřela náruč.Už zdálky jsem poznal svou Kate.Měla pořád krásně modré oči a celkově byla nádherná,jako by zestárla jen o den,ne o rok. A Matt, to byl náš Matt. Už za tu dobu chodil. Jak rychle to uteklo.Došla i s ním v náručí až ke mě.Poznala mě,to rozhodně,ale její výraz byl chladný. "Děkuju, chvíli neposedí."kývla hlavou a on ji objal kolem krku.,,Nemáš zač,půjdeš se mnou někam na kávu?" Zeptal jsem se jí. "Né díky, pospícháme domů.."zavrtěla hlavou. ,,Čeká tě tam někdo?" Řekl jsem přímo.,,Ne,to rozhodně ne,ale.."

,,Tak vidíš,pojď se mnou,chci Matta trochu poznat." Usmál se na něj."Najednou, najednou se staráš?"řekla absudně. Trochu mě překvapilo, jak se chová.,,Ne najednou,nikdy jsem o to neměl takový zájem,ale když už jsem vás potkal.." Řekl jsem popravdě. "Fajn.." povzdychla si a a položila Matta na zem.Cupital těsně u její nohy a lízal zmrzku,kterou mu dala.Byl takový hodňoučký a tichoučký. "On toho asi moc nenamluví že ne?"usmál jsem se a kouknul na prcka. Byl takový správňácký, naposledy jsme ho viděl jako nemlvně, teď pochodoval, tak statně a nebojácně.,,Ale jo,jen se musí rozmluvit,teď se stydí." Dřepla si k němu a upravila mu kšiltovku."Když je mezi lidmi, které zná,je to děsná kecka.."uchichtla se.,,Ale mě by mohl znát." Usmál se jsem a vzal jsem si ho na koně. Vyjukaně koukal. "Asi si tě bude pamtovat nejvíc z vás všech.."zamumlala. Došli jsme teda do cukrárny.,,Co si dáš?" Otočil jsem se na Kate a i Mattovi podal lístek.Hned si poručit ten největší pohár,co tam měli.,,Zlato,to nesníš!" Napomenula ho. Udělal na ni psí oči. "Už jsi měl zmrzku, tak tenhle menší jo?"diskutovala s ním a on teda na konec kývnul.,,A ty si dáš?" Usmál jsem se na ní.,,Já nic a i kdyby,tak tu mám svoje peníze."

"Dobře.."pokrčil jsem ramenama. Nebudu jí to vnucovat, když nechce. Ale on byla celou dobu značně odměřená.,,Jak se má snoubenka?"

"Dobře.."přikývnul jsem. ,,Je dobře,že jsi s ní vydržel tak dlouho,alespoň vím,že jsi mě a našeho syna neupustil kvůli chvilkové známosti." Usmála se smutně."Nebyl jen můj.."namítnul jsem. "Koukej na něj.."pohladila ho po vlasech. Byly tmavé a tvořly mu malé prstýnky.,,Ještě pořád je tu ale Joe."

"Je, ale když se podívám do jeho očí, vidím tebe." utřela mu kousek zmzliny z brad a on s na ni zaculil. Úzká očka mu skoro zmizela.,,Vždycky jsem ho brala,jako by byl tvůj a když jsem ti nesla výsledky,tak už jsi v domě prostě nebyl.Zmizel jsi,jako by jsme tam ani nikdy nebyli.Já ani Matt.Ale v pohodě, nezazlývám ti to. Naprosto respektuji, že to co jsem dělala před tím nebylo hezké..."dodala, když jsem neměl slov. Matt jí vylezl na klín.,,Měli by jsme už jít,vypadá ospale." Znovu mu utřela umatlanou pusu. "Díky, za ten pohár..."kývla a něco Mattovi pošeptala. Ten nejdřív vykulil oči, pak se otočil a zmrkal očima. "Děkuju pane" Řekl stydlivě.,,Jsem Nick a určitě se ještě uvidíme." Šťouchl jsem ho do bříška. Vycenil jeden zoubek a schoval se Kate do náruče.,,Kdyby jsi ho chtěl vidět,nebo třeba ty testy odcovství,tak se stav.Kde bydlíme víš." Zvedla se.Vzala ho za ručičku a spolu odešli.

Jen neodbíhat od tématu.

Tue, 14 Feb 2012 22:58:25 +0100

Nezáleží na tom, kdo jste, nebo odkud pocházíte. Důležité je jen to, co skrýváte uvnitř.

Lež? Tak trochu. Možná. Já nevím.

Víte, právě teď uvnitř sebe skrývám (krom ostatního) hodně bolavý žaludek. Já vím, já vím-tehle článek nemá být o mém žaludku. Ale když nad tím tak přemýšlím, ani vlastně nevím, o čem že má být. Tak trochu jsem plánovala, že to bude článek o něčem, co má smysl. Ale co v mém životě má smysl, že ano?

Možná bych mohla začít otázkou, jak jste si užili úterý? (Pro zamilované Valentýn, jak chcete.)

Ale upřímně, já se měla totálně na nic, a tak svou špatnou náladu šířím i dál. No prosím, jen do mě.

Vážený pane,

žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám odpovědně říci: Jezte víc ryb! Obsahují fosfor, který podle mínění lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti.
S pozdravem
Mark Twain.

Možná je to právě tím, že NEJSEM pod tlakem. Protože když pod tlakem jsem, tak mívám dobrou náladu a chuť něco napsat.

(Jo aha, tak proto jsem začala psát tenhle článek.)

JÁ BYCH TAK RÁDA NAPSALA NĚJAKÝ DÍL SVÉ FAN FICTION. Jenže ono to jaksi nejde, no. Básník by pravděpodobně řekl, že ho opustila Múza. Já říkám, že mi dochází slovní zásoba.

Covet (jak jsem přišla na tak hloupý název?) nestojí za nic, taky podle toho vypadají komentáře. A proto jsem se rozhodla, že si u http://sweet-fanfictions.blog.cz/ nechám ohodnotit povídku. Covet, samozřejmě. Na tento blog jsem narazila úplně náhodou, ale zalíbil se mi. (Když říkám, že se mi zalíbil, tak to myslím tak, na tu holčinu žárlím.)

Nojo, nojo-končím s proslovem! Musím jít psát další díl, aby měla co kritizovat.

Ach, jak já bych brala své dlouhé rudé vlasy zpět. (Připomeňte mi-proč jsem se barvila a stříhala?)

Bylo nás pět 1

Mon, 13 Feb 2012 17:04:45 +0100

Název: Bylo nás pět.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 1/6

První kapitola

,,Kate?Tohle je můj bratr Joe a kamarádi David,Greg a Stan." Představil jsem je.Rutinně si prohrábla své dlouhé černé vlasy a s nesmělím úsměv jim podala ruku. Joe jako vždy nasadil ten svůj úsměv. Ale to on vždycky.Mohla by být ošklivá a tlustá a Joe by po ní stejně vyjel.Už jenom z principu. Ale zvykl jsem si. Nechal jsem je jen chvíli o samotě a oni už si rozumněli,jako by se znali roky.Kate si rozuměla s každým.Večer jsem si jí zase odvedl k sobě do bytu.Dokázala být divoká a mě se líbilo,když křičela moje jméno.Tohle nás prostě nikdy neomrzí.

Uběhlo pár měsíců a Kate byla jen má.Myslel jsem si to alespoň.

,,Nicku,ta tvoje je fakt dobrá!" Popleskal mě po rameni Stan a ostatní se jen přidali.Pochopil jsem,s kým je každý čtvrtek,každou sobotu a každé pondělí.Měli ji rozdělenou na dny,z toho v pondělí jí mohl mít jak David,tak Joe. Byl jsem rozčílený. Měl jsem obrovský vztek. Nechtěl jsem se o ni s nikým dělit.,,Je užasná.." Zmohl jsem se jen.

Od té doby byla všech.Byla jako kravata,kterou jsme si mohli půjčovat mezi sebou , nebo jako létající vlaštovka,s kterou si každý několikrát pohraje a pak stejně skončí v koši. Oni ji měli pro radost, já ji měl, protože jsem ji miloval. Chtěl jsem ji zahrnovat láskou. Říkat jí, jak ji miluju..I přes to jsem se dokázal spokojit jen s pár dny a promilovanými nocmi.,,Buď jenom moje." Šeptal jsem jí pokaždé,aby se jí ta slova vryla do paměti.,,Jsem jen tvoje,ani jsou nikdo." Odpověděla vždy.Nesnášel jsem ta setkání. Nechtěl jsem slyšet podrobnosti o jejich nocích. O tom, kdy byla jejich. Pěnil jsem.Tak moc jsem chtěl vykřiknout,ať už ji nechají být,že je jen moje.Ale oni by se mi jen vysmáli.Teď už po nocích nevzdychala jen moje jméno,ale občas se jí tam připletlo i jméno jednoho z nich.Mlčel jsem a tiše trpěl,když se tak stalo.

,,Nicku prosím tě,nech mě být." Odbila mě podrážděně.Dnes je pondělí a v tuhle dobu měla být zrovna s Joem."Proč tam jdeš? To ho máš radši než mě?"zeptal jsem se ublíženě.,,Dnes tam ale nejdu,máš mě pro sebe." Odložila svou kabelku,jako by se zrovna rozhodla."V-vážně?"zakoktal jsem překvapeně.,,Vážně,ale potřebuji s tebou mluvit." Všiml jsem si,jak se jí třepala kolena a jak měla nakrabacené obočí.Všechno tohle se snažila zkrýt za kamenný výraz a lhostejný postoj."Ano lásko?"chytil jsem ji za ruce a ona se posadila vedle mě..Začala breptat něco o pomerančovém džusu a nových botech,co si koupila,až se pomalu dostávala k tomu nejpodstatnějšímu.Je těhotná a jediný háček je,že neví s kým.Vyjukaně jsem na ni koukal. Neměl jsem na jazyku jediné slovo, které bych mohl říct.Brada se jí návalem pláče roztřepala.,,Prosím,řekni něco,řekni,že mě neopustíš." Plakala.Vztek za to všechno se ve mě nahromadil.Za to,že ze mě dlouhou dobu dělala vola a že s nimi byla,i když jsem jí žádal,aby byla jen moje.,,Chci,aby za to nesli zodpovědnost všichni,nejen já."

Rozplakala se. Nemám rád když pláče, ale tohle mě rozčílilo.Nenechám ji,aby všechnu zodpovědnost hodila na mě,když s největší pravděpodobností to není moje. Já byl opatrný. I když vím, že brala prášky, vždycky jsem se proti tomuto nechtěnému dárečku pojistil.

,,Nebudeme svině a postaráme se o to.Máme na tom velkou vinu my všichni a tak by bylo nespravedlivé,kdyby to odnesl jen jeden z nás." Pronesl Greg.Já jsem mlčel, radši jsem to nekomentoval.Nesouhlasil jsem s tím,aby to hodili na mě,ale ani s tím,aby jsme se nastěhovali do jednoho domu a střídali se.Znamenalo by to,že bych se o ní zase dělil,už definitivně.Tiše jsem trpěl, ale lásce jsem poručit nemohl. Přes to všechno ji miluji.

Po čase to jako první vzdal David,zamiloval se.A takhle to dopadlo vlastně se všemi,i s Joem,do kterého bych to nikdo neřekl a nakonec jsem zůstal jen já,ona a Matt.Ale i já jsem po čase poznal,co znamená láska na první pohled a mým objektem zájmu se stala o tři roky starší novinářka.. Za chvíli zbyl Kate jen ten brovský dům.Nevadilo mi to,protože i když mi byl malý Matt docela podobný,já ho nikdy jako svého nebral,stejně jako jeho matka se mi po nějaké době zhnusila.Někdy prostě něco moc chcete,ale když už to máte,tak poznáváte,že to tak úžasné ani není.

Ostříhaná.

Fri, 03 Feb 2012 11:14:06 +0100

Pfuuu, tak dlouho jsem tu nebyla, co?
No vy jste se taky v komentářích zrovna nepřetrhli, že.

Mám tu jen malé info o sobě, že jsem ostříhala svoje vlasy. Jednou odpoledne po škole mě přepadl amok a zkrátila jsem je o 30 cm, ano, jen tak. Nevypadá to až tak hrozně, někdo říká, že mi to sluší, někdo, že vypadám mladší a někdo, že mě zabije. No, každý máme odlišné názory, že :D.

Na té fotce to nejde vidět a ještě to mám zkroucené, ale nevadí, délka by měla být vidět.

Jsem nenalíčená a je to foceno asi ve tři ráno, tak berte ohledy :D.

Alice, děvčátko z hor 10. THE END

Thu, 19 Jan 2012 19:49:34 +0100

Název: Alice, děvčátko z hor.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 10/10

Prospala jsem celý den. Cítila jsem se dobře, ale byla jsem velmi citlivá. Fyzicky. Malý Nicky byl skvělý. Zůstala jsem ve městě ještě tři dny a pak se mnou Joe odjel do hor. Když jsme jeli z vlakového nádraži, nemohla jsem se dočkat.,,Snad nás rád uvidí, nedala jsem mu žádnou zprávu," řekla jsem nervózně.

Viděla jsem je už z dálky, ovečky, naši louku a on tam stál taky. Viděl náš kočár. Nejistě stál na místě, tak jsem vystoupila i s miminkem v náručí. Joe zůstal uvnitř a udělal dobře. Z domu vyšla babička.,,Holčičko, přijela jsi na návštěvu?" volala na mě.Už má staré nohy.

"Přijela jsem domů." Opravila jsem ji s úsměvem a koukla do své náruče. Malinký se vrtěl.,,A přivezla jsem ti ukázat vnuka."

Došla jsem až k ní. Objala mě a podívala se na malý uzlíček.,,To je tvůj a Joeův syn?" usmála se. "Ne to je Nicky a jmenuje se po svém otci." Řekla jsem pyšně a otočila hlavu na okamžik na bok.Šel pomalu k nám. Ignorovala to a vzala si ho k sobě. Šla jsem mu naproti.,,Ahoj," mile jsem se na něj usmála.,,Ahoj, váš syn?" natahoval krk. "Tvůj." Vydechla jsem. Tolik se mi po něm stýskalo, strašně sem si přála, aby mě obejmul.,,Můj?" vykulil oči. "Moc si mi chyběl, ale Joe mě požádal, abych zůstala, dokud se nenarodí, kvůli tomu, že tam mají doktora."¨

,T-to je fajn," koktal.,,Ty nejsi rád?" zamrzl mi úsměv.,,Jsem, ale.. jak mám vědět, že je doopravdy můj?"

"Protože on mě nenutil…" zakoktala jsem.,,A proč bych ti měl věřit?Říkalas, že se vrátíš, nečekal jsem, že s miminkem v ruce, nedokážu ho zajistit.."

"Ale to nevadí…" vyhrkla jsem. "Všechno vyřešíme." Pousmála jsem se. ,,Můžu si to pochovat?" řekl nedůvěřivě.,,Není to to, je to náš syn!"

"Jmenuje se Nicholas, jako ty a má tvoje oči." Rozzářila jsem se.,,Usmál se a vzal si ode mě.,,Ahooj, prckůů," chechtal se na něj. Koukala jsem na oba dva. Byli dokonalí. Byli mí, oba dva. ,,Jdeme…domů?"

"Rozloučím se." Řekla jsem tiše a otočila se ke kočáru.,,Joe?" nakoukla jsem do kočáru. Vystoupil. "Tohle ti tu nechám," kývnul k věcem byla tam postýlka, zavinovačka a taška ve které bylo nejspíš oblečení. ,,Já..děkuju ti moc."

"Napíšeš mi?" chytil mě za ruce.,,Moc ráda," usmála jsem se. "Mám tě rád, pošli mi zprávu jak roste." Podíval se za má záda, taky jsem se otočila.,,Rozhodně mu o tobě budu i vyprávět," nechala jsem se obejmout od Nicka. "Mějte se." Smutně se usmál a nastoupil zpátky do kočáru. "Nebyl zlý, jen sám a nešťastný." Taky jsem se smutně pousmála.,,Taky si někoho najde a pak bude rád, že si nevzal tebe."

Otočila jsem se k němu a vzala si malého synka na ruce. "Obejmeš nás konečně?" zvedla jsem k němu hlavu.Zasmál se a oba nás sevřel v náručí. "Už nás nic nerozdělí." Řekla jsem úlevně.,,A tohle nám tu nechal?" podíval se na věci.,,Pro malého," usmála jsem se.

THE END.

Tak, a další fan fiction nám končí. Krátké zakončení, vím.

A jako další ff následuje Sunshine in our life. :)

Playlist #2

Thu, 19 Jan 2012 19:42:42 +0100

Není co přidat.

Woe, Is Me- Last Friday Night (punk version)

Go Radio- Rolling in the deep (punk version)

Coldplay- Paradise

Rise Agains- Hero Of War

Rise Agains- Prayer Of The Refugee

Asi vše nejposlouchanější, jdu přidat ff :)).

Alice, děvčátko z hor 9.

Mon, 09 Jan 2012 15:56:16 +0100

Název: Alice, děvčátko z hor.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 9/10

,,Slíbils, že mě neodvede," házela jsem věci do kočáru. "Nemůže!Nemá na to právo…" vztekal se.,,Mám," řekl Joe klidně z kočáru. "To nemáš! Je to moje žena." Chytil mě za ruku. "Nedám tě." Zašeptal mi do ucha a přitisknul k sobě. ,,Já od tebe nechci pryč," vzlykla jsem. "Věci už tam jsou, jedeme, aby nám neujel vlak." Vystoupil.Vzal mě zaruku a táhl dovnitř.,,Nesahej na ni!" odstrčil ho Nick. "Odjede, tak se s tím smiř." Zavrčel a potáhnul mě ke kočáru. ,,Nech to být Nicku," řekla jsem plačky a nastoupila do kočáru.

Bylo to jako tehdy, odjížděla jsem, ale tentokrát s pláčem.,,Nebreč, bude ti dobře," pohladil mě po ušmudlané tváři.

Koukla jsem se na své vystouplé bříško, za chvíli to pozná, co budu dělat?

Už vím, že jsem z hor neodjížděla sama. "Dáš si čaj? Dáš že." Řekl zvesela a položil ho vedle mě na stoleček.Přiložila jsem si ruku na ústa.,,Asi budu zvracet," žaludek mi dělal kotrmelce. "Proč máš občasné nevolnosti?" prohlédnul si mě. "Nevím." Sklopila jsem hlavu.,,Nevíš?" zamračil se.,,Ale já vím!"

"Říkal přece, že poprvé…"zasekla jsem se.,,Jsi zdravá mladá dáma,i poprvé se to může stát."

"Pak se stalo." Pohladila jsem se po bříšku. Skryla jsem svou radost, nechci aby se zlobil.,,A co s tím uděláš?" rozčílil se.,,Teď si dojdu někam do soukromí, opravdu mám slabší žaludek."

Slyšela jsem jak pěnil. Za dveřmi, které jsem zavřela. Křičel a nadával, bouchal do stolu a kopal do stěn.Byla jsem z něj vyděšená.Já za to přeci nemůžu. Opláchla jsem si obličej a sedla si na roh vany.Rozávázala jsem si šaty, chci to vidět, chci vidět jak ve mně roste. Vlasy splývaly po mých ramenech. Šaty jsem si sundala až po pás.,,Alice?" rozrazil dveře Joe. Byla jsem k němu otočená zády a prsty se dotýkala po vypouklém břiše.

Když je rozrazil, otočila jsem k němu jen hlavu.,,O-omlouvám se," sledoval moje nahá záda.

"Taky se omlouvám." Sklopila jsem hlavu a podívala se do zrcadla předemnou.Stoupl si vedle mě.Do obličeje mi stoupala rudá barva.,,Jaks mohla?" sykl. "Byla jsem jeho." Pořád jsem se dotýkala svého břicha. "A on byl můj."

,,Ty jsi moje!" zatřásl se mnou.,,Nech toho prosím," vyděšeně jsem zamrkala. "Nejsi jeho Alice! Nikdy jsi nebyla!" chytil moje ruce.,,Jsem jeho!Jsme manželé a budeme mít miminko!Můžeš mě od něj odvést jak daleko chceš, stejně jsem jeho!"

"Nejsi." Ceknul zase a za ruce mě začal tahat z koupelny.,,Co chceš?" cukla jsem sebou a málem jsem spadla.,,Když ti taky udělám dítě, tak už budeš opravdu moje."

"ale to nejde!" začala jsem sebou škubat.,,Ale jde!" přirazil mě k umyvadlu a šaty mi jen vyhrnul, stejně jsem je měla už u pasu. Vůbec nevím, jak to má být, nebo jak to je, ale já přece nemůžu čekat více dětí…Ruce mi uvěznil, abych se nebránila,ale pak se zarazil.,,Promiň mi to," opřel hlavu o moje rameno a svěsil ruce. Vylekaně jsem stála bez hnutí a zhluboka dýchala.,,Mrzí mě to," hladil mě po zádech.,,To je dobré Joe," objala jsem ho. "Zůstaň tady, než se narodí, máme tu doktora, mohlo by se ti něco stát a já ti pak přísahám, že tě dovezu domů."

,,Děkuju ti," vydechla jsem. "Napiš mu, ať tě čeká na jaře." Odtáhnul se dál.,,Ne, chci aby to bylo překvapení," usmála jsem se.

"Dobře." Sklopil hlavu a otočil se ke mně zády. "Jdu za tátou." Vyšel ze dveří. Napůl svléknutá jsem v pokoji osaměla.Neubížil miminku tím, jak byl hrubý? Necítila jsem nic. Oblékla jsem se a ulehla do lóže, byla jsem už unavená.

Bříško rostlo a rostlo.Byla jsem z toho šťatsná. Budu mít naše miminko.Moje a Nicka. Joe se usmíval se mnou, ale po večerech byl nešťastný, asi jsem mu moc ublížila.Možná jsem si neměla brát Nicka, třeba bych se s Joem neměla špatně.Ale určitě bych s ním nemohla dělat, co s Nickem. A nemiluji ho.

"Au." Tiše jsem usykla.,,Zase tě koplo?" přiběhl za mnou.,,Myslím, že rodím," křečovitě jsem se držela stolu. "Myslíš?" vylekaně na mě koukal.

Cítila jsem větší a větší bolesti. Utíkal pro doktora a porodní bábu.Svalila jsem se do postele a jediné o co se starala byla nesnesitelná bolest. Snažila jsem se dělat všechno co mi řekla. Myslela jsem, že se rozrhnu.Když jsem na svoje miminko koukala nevěřila jsem, že ze mě mohlo něco takového vyjít. Nestudovala jsem sama sebe, ale miminko… z tak malého otvoru. Otřeli ho a dali mi ho do náruče.,,Můj malý Nicholas junior," neudržela jsem slzy štěstí.

Byl dokonalý a měl hnědé oči. Jeho očí. Vlásky sice ještě neměl, ale aspoň se můžu těšit na to, jak poroste a komu bude podobný.,,Smím?" klekl si před nás Joe.Dala jsem mu malou pusinku na čelo a opatrně dala jemu do náruče.,,Je krásný,"rozplýval se. "JE nádherný." Zachraptěla jsem. Oči se mi skoro zavíraly, byla jsem z toho strašně unavená.,,Chceš se prospat?" pohladil mě po čele. Zakývala jsem hlavou. "Až se vzbudíš, bude tady." Usmál se.Kývla jsem a hned usnula.Těším se, až uvidím Nicka a až Nick uvidí naše miminko.

3. ,,Budeš mě potřebovat, Maio. Zvlášť v tomhle období."

Thu, 05 Jan 2012 20:29:31 +0100

A další díl je konečně na světě :). Trvalo mi dlouho, než jsem napsala jeden hloupý odstavec, tak snad si tohle ještě někdo přečte.

První myšlenka byla, že jsem se přemístila v čase. Já vím, blbost, ale co by jste si pomysleli vy?

Každý normální člověk by začal křičet a pak by se asi probudil. Jenže já nejsem normální ani trochu, připomněla jsem si. Opláchla jsem si obličej ve studené vodě a opět se na sebe podívala.Byla jsem celá horká a ještě vrásčitá. Potřebuju pomoc.

Ne, opravdu nejsem normálně hysterka, ale tohle bylo.. Tak neskutečné! Místo zelených očí jsem měla modré, vlasy rudé a nebýt těch ošklivých vrásek, troufám si říct, že jsem krásná.,,Pomoc?" Projela jsem si rukou vlasy.

,,Budeš mě potřebovat, Maio.Zvlášť v tomhle období."

Měl pravdu. Nevím jak a co se mnou provedl, ale cítila jsem se na něm závislá. Poví mi, co se se mnou děje?

V tak temné ulici jsem se cítila nepříjemně.Od jeho bytu mě dělí už jen pár schodů a ty staré dveře.

Celá nesvá jsem na ně zaklepala. Z druhé strany byly slyšet kroky, nejdřív tiché, ale pomalu nabíraly na intenzitě. A pak se dveře otevřely. Za ním byla tma. I přes to měl na sobě župan s kapucí..,,Čekal jsem tě." Úsměv má pořád stejně otravný, zašklebila jsem se.,,No, co na to říct.." Řekla jsem rozpačitě.Jeho pohled zvážněl a už asi ani neusmíval.,,Vypadáš hrozně, pojď dovnitř." Měla jsem na výběr? Ne, myslím, že ne.

,,Odlož si a pojď se mnou. Už si konečně necháš vše vysvětlit?"

,,Nejdřív chci, abys mi pomohl. Můžeš, ne?" Ať jsem se snažila sebevíc, pořád jsem zněla vyčerpaně.,,Jistě." Rty se mu stáhly do jedné úzké linky.Poklepal si na klín a já neřešila, jak je to divné, prostě jsem si sedla.,,Musíš se zase napít." Řekl mi a nabídl mi jeho zápěstí.Horlivě jsem zakývala hlavou.Cokoliv, jen abych se necítila jako vysušená švestka.

Proudloužily se mi zuby. Přišlo to samo a zcela automaticky, stejně jako když jsem prkousla jeho kůži a dostala se k horké krvi pod ní. Slast.

,,Už si připadám docela normálně. Teda až na to, že jsem ti právě ze zápěstí cucala krev."

Opřela jsem se o pelest postele.,,Stačilo říct, že ti to nevyhovuje. Je plno dalších míst, ze kterých se dá sát."

Zavrtěla jsem hlavou. Rozhlížela jsem se okolo a pomalu si navykala na šero v pokoji. Povlečení měl saténové, všimla jsem si. Na omak bylo příjemné a na pohled to vypadalo dobře. Kdybych já měla čas a peníze, určitě bych si byt zařídila nějak podobně. Ale já nemám ani jedno.

Oči už se mi zase zavíraly, ale zvědavost byla silnější a pokud šlo o paniku... Ano, v duchu jsem panikařila neskutečně, jen jsem se snažila nevybuchnout, než se něco dozvím. Bylo to jako když střádáte informace jednu za druhou, ale místo řešení máte v hlavě ještě větší zmatek. ,,Povíš mi tedy, co se se mnou stalo?" Zatřepala jsem s ním. Naštvaně se přetočil, oči potemnělé a obočí stažené. Ale mě nevyděsil. ,,Tak?" Čekala jsem. Neměl se ke slovu. Rty tlačil do jedné úzké linky a moje naléhání mu zřejmě nebylo příjemné. Přesto jsem žádala vysvětlení. Mohl mi ale vůbec vysvětlit změny, které moje tělo za celou tu dobu zaznamenalo? Ať už se jednalo o změnu barvy vlasů, nebo očí, bylo to nad moje chápání a nad vše, čemu jsem do teď věřila. Konečně se nadechoval a zdálo se, že něco řekne. Nevyšla z něj ale ani jediná hláska, natož pak snad slovo.

Zasloužím si alespoň pravdu, nebo ne? Nevěnovala jsem příliš pozornosti svým myšlenkám. Byly rozporuplné a stejně tak zmatené, jak jsem musela nepochybně vypadat já sama. Pohodlně si natáhl nohy a podložil hlavu. On měl pohodlí, zatímco mě překážely moje vlastní vlasy. Měla jsem je v puse, zamotané pod sebou a vlastně všude, kde být neměly. "Vlastně na tom není nic složitého." Promluvil konečně. ,,Není na tom nic složitého," zopakovala jsem překvapeně po něm.Je? Není?

Kdo to má, kruci, vědět?

,,Promněnil jsem tě v upíra, abych se měl z koho krmit."

Zvedla jsem jedno obočí a plácla ho přes ruku. Jak romantické. Začal se smát a já s ním, jen trochu hystericky.

,,Vzal jsi mi život kvůli krmení?" Společně jsme se smát i přestali.,,Co to.. jak to.." Uhýbala jsem pohledem.,,Ty se musíš krmit ode mě," kývl.,,A čtu ti myšlenky," odpověděl na další nepronesenou otázku.

Konečně !

Wed, 04 Jan 2012 21:20:01 +0100

Vzpomínáte jak jsem vám psala, že chci rudé vlasy, ale že se pořád nedaří ?

No tak konečně ! :)

Včera mě mamka barvila, původně to měla být zrzavá, ale chytla úplně dokonale rudě a co je nejlepší- nejen u kořínků !

Hodím sem fotky, ale jsou focené teď a ještě webkou, takže to není vidět, ale stejně :D.

Zítra možná lepší fotky. Uvidím, v kolik se vrátím ze školy :).

Hodně štěstí a zdraví do Nového roku.

Sat, 31 Dec 2011 13:26:15 +0100

No, já jak se zdá vše prospím, proto vám přeji už teď :D. Ba ne, pokud se to podaří, budu s rodinou.Snad neusnu :D.

Předsevzetí žádná nemám, stejně bych to nedodržela. :D

Alice, děvčátko z hor 8.

Fri, 30 Dec 2011 21:38:56 +0100

Speciálně pro Šukalovou, protože mě i Andy komentářem nehorázně potěšila a protože je na fb tak hrozně otravná ! :D

Název: Alice, děvčátko z hor.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 8/10

"Ale už jsem tvoje žena, už nemusíme nic dělat, už mě nemůže odvést."

,,Ty to nechceš, není ti to příjemné?" zamračil se. "Stydím se." Uhla jsem pohledem.,,Nemusíš Al," políbil mě na odhalené rameno.,,Jsi tak krásná," vydechl, když mi šaty sklouzly k pasu. Zase jsem musela celá zčervenat.

Celou mě otřáslo, když jsem jeho rty ucítila na svém krku. Dotýkal se ho pomalu a něžně.Zvedl mě na nohy, aby mi šaty mohl stáhnout úplně.Stála jsem před ním úplně nahá a rudá. "Nečervenej se, drahá…" usmál se a pohladil mě po vlasech, které splývaly.Zarývaly mi ňadra.,,Proč při tom musím být nahá?" uhýbala jsem mu pohledem. "Protože to tak bývá." Pokrčil rameny. "Otec mi řekl, co řekl, neptal jsem se."

,,Přeju si, abych měla nějaké zkušenosti," řekla jsem. "Ty ale nezískáš, pokud to nezkusíš." Pousmál se a něžně mě položil zpátky na zem.Pokrčil mi nohy v kolenech.,,Ty jsi oblečený," řekla jsem přiškrceně.,,Nevadí," zazubil se.Místo na rty mi začal slíbávat ňadra. Byla jsem v rozpacích ještě víc, ale bylo to víc příjemné, než jsem čekala. Občas mě to nutilo přivřít oči.Ruce jsem mu zabořila pod bavlněnou vestu.Třeba jsou mu moje doteky příjemné tak, jako mě ty jeho. Svléknul si ji a sám mou ruku položil na svá nahá záda. Hladila jsem ho.Nemohla jsem přestat, má tak příjemnou kůži. Prsty na své pravé ruce propletl s těmi mými. Cítila jsem, jak z něj srší horkost.Už měl dole i kalhoty.Zase mě něco zatlačilo, ale pochopila jsem, že nic v kapse nemá. Z čela mu stékala malinká kapička potu. Cítila jsem jak se mé tělo chvělo… čím? Nedočkavostí po něčem nebo zvědavostí, možná i strachem a nejistotou. ,,Kdyby tě to zabolelo, tak mi hned řekni a já přestanu," lehl si mezi má stehna, kde jsem po chvíli ucítila až bolestný tlak. Ale já ze sebe nemohla vypustit ani hlásku. Jako by se mi slova zasekla v hrdle z toho překvapení.,,V pořádku?" zeptal se ustaraně.Musela jsem se svým výrazem vypadat komicky. Nepatrně jsem zakývala hlavou. Na víc jsem se nezmohla. Kolena se mi třásla. Opřel se v loktech a začal se pohybovat.Z úst se mi vydral sten. Nemohla jsem to ovládnou, ovládnout sebe. ,,Je ti to příjemné?" usmál se.Trhaně jsem kývla. Sám z toho už nebyl už moc při smyslech. Co za prožitek to dělalo nám oboum, jaké je to správné slovo?,,Miluju tě," pošeptal mi. V celém těle mi mravenčilo.Cítila jsem, že se něco blíží, ale nedokázala jsem to definovat.A pak jsem se celá vypjala, společně s ním.Byl to dokonalý pocit, i když jen na pár sekund, tak stál za to. Donutil mě semknout rty k sobě a zavřít očí, nikdy jsem necítila tak silný prožitek ve svém těle. Zalýkala jsem se tím a když to přestalo, tak jsem pocítila lítost. Trval tak krátce. Proč nemohl trvat déle? Pevně mě svíral v náručí.,,Jsi v pořádku, lásko?" vyklouzl ze mě. Ze mě, byl ve mně? Ale jak…

Zakývala jsem hlavou.,,Už to chápeš?" líbal mě neustále na krk.,,Moc ne," přiznala jsem.,,Víš, že teď už můžeme mít miminko?" usmál se. "Jako dítě?" vyhrkla jsem. "Dítě." Kývnul.Zamrkala jsem.,,Dítě.." vydechla jsem a položila si ruku na břicho.,,Neboj se, bylo to poprvé, je malá pravděpodobnost, že budeš těhotná."

,,Já se nebojím, představuju si, jestli by naše miminko mělo tvoje vlasy a oči."

Usmál se a pohladil mě po ruce. "Teď nám nic nebrání mít miminko." Znovu mě políbil. Líbí se mi to.

Pomohl mi zavázat šaty a sám se taky oblékl.,,To je krev?" vyděsila jsem se. "To se může někdy stát, ale nijak to neblíží." Uklidnil mě hned a udělal na živůtku malou mašličku.,,Dobře," oddychla jsem si.,,Víš, tyhle manželské povinosti se mi líbí," pousmála jsem se. "Pro všechny ženy to není tak příjemné." Taky se usmál. "Proč?" chytila jsem ho za ruku a on mi pomohl zeslést dolů.,,Může je to hodně bolet," pokrčil rameny.,,Kdyby mě to bolelo, i tak bys mě nutil to dělat?"

"On ti říkal, že se lidé berou pro výhodu, když je manželství výhodné a pak je to může bolet protože se nemilují, my se milujeme a já bych tě nikdy nenutil, kdybys opravdu nechtěla." Vedl mě vstříc zapadajícímu slunci k domu.,,Miluju tě,"opřela jsem se mu o rameno.Co na to asi řekne babička? "Taky tě miluju a to je teď to nejdůležitější."

,,Ano,"řekla jsem rozněžněle.,,Alice!" slyšela jsem řev babičky už z dálky.

"Babičko!" rozeběhla jsem se k ní s úsměvem. Nebyla sice teď moc hodná, ale je to moje babička a miluju ji.,,Alice," odtáhla se ode mě.,,Jak si dovoluješ?!"

Smutně jsem se na ni podívala. Nevím, co k tomu říct, bude na mě křičet?,,Děvče, ty ses měla provdat za Joea, co si myslíš?Že tu budeš moct zůstat?Stejně si tě odvede, tam se budeš mít nejlíp."

"Babičko, prosím, já jsem šťastná tady." Sklopila jsem hlavu. Ve dveřích stál Joe.,,Co se stalo?Proč má na sobě tyto šaty?"

"Protože jsme se vzali." Nick mě chytil ze zadu za ramena a přitisknul má záda k sobě.,,To není možné, určitě je to neplatné!" rozčílil se.,,I kdyby, tak k svatební noci už došlo," řekl posměšně Nick.,,Stihli jste to rychle, ale mě použité zboží nevadí, alespoň mi v loži nebude fňukat."

"Já nechci pryč, prosím. Nemůžeš mě odvést pryč." Chytila jsem Nickovu ruku, která mě ze zadu objímala.

Zápisník duše. - Články

Ruin me- fan fiction o Nickovi

http://ulozto.cz/x9mxK9W/ruin-me-nick-odt

Brian Atwood je Bůh.

VÍCE ZDE

Bylo nás pět 6. THE END

Bylo nás pět 5.

6.4.2012

Učit, učit, učit...

Bylo nás pět 4.

Ze života.

Bylo nás pět 3.

Bylo nás pět 2.

Jen neodbíhat od tématu.

Vážený pane,

žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám odpovědně říci: Jezte víc ryb! Obsahují fosfor, který podle mínění lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti.S pozdravemMark Twain.

Bylo nás pět 1

Ostříhaná.

Pfuuu, tak dlouho jsem tu nebyla, co?No vy jste se taky v komentářích zrovna nepřetrhli, že.

Na té fotce to nejde vidět a ještě to mám zkroucené, ale nevadí, délka by měla být vidět.

Alice, děvčátko z hor 10. THE END

Playlist #2

Woe, Is Me- Last Friday Night (punk version)

Go Radio- Rolling in the deep (punk version)

$(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/fpez7uwqSac","youtubefbeabc","369","160","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); });

Coldplay- Paradise

Rise Agains- Hero Of War

Rise Agains- Prayer Of The Refugee

Alice, děvčátko z hor 9.

3. ,,Budeš mě potřebovat, Maio. Zvlášť v tomhle období."

Konečně !

Vzpomínáte jak jsem vám psala, že chci rudé vlasy, ale že se pořád nedaří ?

No tak konečně ! :)

Včera mě mamka barvila, původně to měla být zrzavá, ale chytla úplně dokonale rudě a co je nejlepší- nejen u kořínků !

Hodím sem fotky, ale jsou focené teď a ještě webkou, takže to není vidět, ale stejně :D.

Zítra možná lepší fotky. Uvidím, v kolik se vrátím ze školy :).

Hodně štěstí a zdraví do Nového roku.

No, já jak se zdá vše prospím, proto vám přeji už teď :D. Ba ne, pokud se to podaří, budu s rodinou.Snad neusnu :D.

Předsevzetí žádná nemám, stejně bych to nedodržela. :D

Alice, děvčátko z hor 8.

žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis Vašeho románu a mohu Vám odpovědně říci: Jezte víc ryb! Obsahují fosfor, který podle mínění lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by Vám stačily dvě velryby střední velikosti.
S pozdravem
Mark Twain.

Pfuuu, tak dlouho jsem tu nebyla, co?
No vy jste se taky v komentářích zrovna nepřetrhli, že.