na Blog.cz

Název: Bylo nás pět.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 3/6

Tohle jsem vážně nečekal, ani to, že by byl můj. Bylo nás pět, proč zrovna já? Kdybych to tenkrát věděl, že je můj, nikdy bych je neopustil a miloval je. Jenže ono nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být můj, vždyť se mi tenkrát ani nepodobal. Se smíšenými pocity jsem zaplatil a šel domů. Asi bych měl hodit řeč s Joem. Zavolal jsem mu, ale nebral to, tak jsem mu napsal sms. Když jsem psal, ať se objeví hned, jak si to přečte, tak jsem nemyslel ve tři v noci. "Jsem zde!"zasalutoval, když jsem mu v pyžamu a sezalepenýma očima otevřel. ,,Ty debile debilní já tě snad zabiju." Řekl jsem mu rozespale a otevřel dveře úplně. "Tak co je? Jdu z klubu.."svalil se na gauč. "Chtěl jem mluvit o Kate.."

,,O ní? Proč zas? Myslel jsem, že ona je uzavřená kapitola," nechápal. "Viděl jsi ji teď někdy?" sednul jsem si do křesla a rožnul lampu. ,,Ne, Los Angeles je docela velký a my bydlíme na druhém konci, jak ona."

"Aha, takže jsi neviděl nejspíš ani Matta.." kývnul jsem. "Ne, proč?" řekl otráveně. "Vypadá jako já.." povzdychnul jsem si. ,,A kvůli tomu mě jako voláš jo?" Zeptal se nechápavě.,,Všichni jsme pak už věděli,že je tvůj." Protočil očima a já taky. ,,Kecáš,jen jsi se z toho chtěl nějak vyvlíknout."

"Asi jo.." zabrblal. "Viděl jsem je dneska. Buď je Matt můj, nebo tvůj, má testy odcovství.." řekl jsme vážně. ,,A chceš to vědět?" Zeptal se zvědavě. "Co když to budeš ty?" pozdvihnul jsem obočí. ,,Kecy, vždycky jsme si dávali pozor."

"Ale už si tím tak jistý nejsi, vidím to.." zaxichtil jsem se.

Bylo tu uklizeno, což byl pro nás velký šok. Když jsme tu byli my, byl tady 24 hodin nehoráznej borde, ale to hlavně kvůli klukům. ,,Vím proč jste tu a nebudu to zbytečně zdržovat." Hodila po nás nějaké papíry a pustila Mattovi pohádku.

Ten když mě viděl vykulil oči. "Dobrý den pane Nicku.." zaculil se. ,,Ahoj chlape." Usmál jsem se na něj. Joe si ty papíry prohlížel jako první. ,,Ha,já ti říkal,že otec nejsem !"

"Dáte mi zase zmrzlinu?" zašpital spiklenecky. "Matty, nemůžeš to furt jíst, bude ti z té zmrzky špatně." zavolala Kate a za chvíli lezla v nějakém úboru dolů.Pořád měla stejně krásné křivky jako dřív. ,,Jůů,mama!" Ukázal na ní Matt. "Nabídla bych kávu, ale my jdem na cvičení, beru ho sebou, nechci platit chůvu nebo tak něco.." vysvětlila a Joe se div neposlintal, jako vždy. ,,Můžu jít s váma a třeba ho tam pohlídat, když jsi říkala,že chvíli neposedí." Nabídl jsem jí a Matt zatleskal ručičkama. "Jak chceš." porčila ramenama a vzala si láhev s vodou. Vzal jsem ji autem a Joe byl tak ochotný, že si domu vzal taxi. ,,Tak jak jste si vedli ten rok?"

,,Normálně" pokrčila ramenama.

,,Aha, tak to je super." Neodolal jsem alespoň letmému dotyku její ruky ."Jo." řekla jenom. Za chvíli jsme dojeli před tělocvičnu ze která už se linula hudba. "Já se ju pozdravit, tak počkej tady, zatím si můžeš jít sednout támhle." ukázala na malinkou tribunu. Dvě hodiny se tam různě kroutila a fakt jí to šla. ,,Kde je mama?" Rozhlížel se okolo Matt.,,Támhle." Ukázal jsem mezi lidi. Nepopírám, že mi nedělalo dobře koukat se takhle na ženy. Ale jsem zasnoubený a takhle bych neměl myslet ani na Kate, i když jí jsem doopravdy miloval. Pořád je stejně úžasná. Jak se krásně vlní a jak se u toho tváří. "A vy jste kdo?"seděl vedle mě. ,,Já jsem kamarád maminky." Usmál jsem se na něj. ,,Aha,já myslel,že si tatínek.Maminka líkala,že už ulčitě blzy pijde." Řekl smutně. "A co všechno ti maminka říkala o tatínkovi." zeptal jsem se a šťouchnul do něj, ať není smutný. ,,Že plý byl hlozně hodný a měl mě lád." Uculil se. Bodlo mě u srdce. Nikdy jsem ho neměl rád a nikdy jsem ho nebral jako svého. "A chceš poznat tatínka?" kouknul jsem. Přepadla mě lítost, strašně mě mrzí, že jsem je opustil. Roztržitě zakýval hlavičkou, div si nenabil bradu. "Luky má taky tatínka a ten jeho mu kupuje zmlzlnu a hlajou fotbal.."

,,A chtěl bys se mnou někdy zajít na zmrzku a zahrát si fotbal?" Vzal jsem si ho na klín. Už pomalu končili. "Ale vy nejste můj tatínek.." zamrkal zkroušeně očima. ,,A co když jo?" usmál jsem se na něj a zezadu mi přilítla rána od Kate "Au?"zašklebil jsem se. "Mami!! "začal k ní natahovat ručičky. Vzala si ho ode mě. ,,Musíš všechno zkazit? Víš kdo ho bude utěšovat, až zase zmizíš?Já to budu! Já budu poslouchat jak pláče!" Pustila se do mě tlumeně. "Já...nechtěl." zakoktal jsem a stejně jako Matt zamrkal. ,,Kdybys nechtěl, tak nás neopustíš, nenechal bys mě v tom samotnou." Přitiskla k sobě Matta ještě pevněji. "Já ho chci poznat.." chytl jsem ji za loket. ,,Teď?Když už máme každý své životy?" Řekla absurdně. "Prakticky je můj, můžu na něj přispívat, mám na něj taky nárok."

Prudce se otočila a její dlaň mě zaštípala na tváři. "Tohle už nikdy neříkej, ty nemáš nárok na nic! Matt je můj.."

,,Kate počkej přeci.. Mattovi chybí táta, tak mi to prosím dovol."

"Chybí mu opravdový táta, který ho bude milovat, ne ty, který si jedou za čas vzpomeneš.." viděl jsem, jak se jí oči leskly, asi to pro ni taky nebylo snadné. ,,To není pravda Kate." Položil jsem jí ruku na tváš. První foťáky začly cvakat. "Ne? Nikdy jsi ho nemiloval, je to moje dítě, nedovolím, aby bylo zklamané."

,,Maminko, neplakej.." Začal popotahovat i Matt. "Já nepláču Mattýsku, půjdeme domů ano?" pohladil ho po vláskách. Nikdy nepřestanu koukat, jak se změnila. On je pro ni všechno, ta mateřská láska z ní sálala, jako nikdy. ,,Kate prosím,rozmysli si to ještě!" Zavolal jsem za ní. Zavolala si nejspíš taxi, tak jsem sedl do auta a jel domů.