Alice, děvčátko z hor 9.

9. ledna 2012 v 15:56 | Andy&Nika | Alice, děvčátko z hor

Název: Alice, děvčátko z hor.

Autor/ři: Andy&Doms

Kapitol: 9/10

,,Slíbils, že mě neodvede," házela jsem věci do kočáru. "Nemůže!Nemá na to právo…" vztekal se.,,Mám," řekl Joe klidně z kočáru. "To nemáš! Je to moje žena." Chytil mě za ruku. "Nedám tě." Zašeptal mi do ucha a přitisknul k sobě. ,,Já od tebe nechci pryč," vzlykla jsem. "Věci už tam jsou, jedeme, aby nám neujel vlak." Vystoupil.Vzal mě zaruku a táhl dovnitř.,,Nesahej na ni!" odstrčil ho Nick. "Odjede, tak se s tím smiř." Zavrčel a potáhnul mě ke kočáru. ,,Nech to být Nicku," řekla jsem plačky a nastoupila do kočáru.

Bylo to jako tehdy, odjížděla jsem, ale tentokrát s pláčem.,,Nebreč, bude ti dobře," pohladil mě po ušmudlané tváři.

Koukla jsem se na své vystouplé bříško, za chvíli to pozná, co budu dělat?

Už vím, že jsem z hor neodjížděla sama. "Dáš si čaj? Dáš že." Řekl zvesela a položil ho vedle mě na stoleček.Přiložila jsem si ruku na ústa.,,Asi budu zvracet," žaludek mi dělal kotrmelce. "Proč máš občasné nevolnosti?" prohlédnul si mě. "Nevím." Sklopila jsem hlavu.,,Nevíš?" zamračil se.,,Ale já vím!"

"Říkal přece, že poprvé…"zasekla jsem se.,,Jsi zdravá mladá dáma,i poprvé se to může stát."

"Pak se stalo." Pohladila jsem se po bříšku. Skryla jsem svou radost, nechci aby se zlobil.,,A co s tím uděláš?" rozčílil se.,,Teď si dojdu někam do soukromí, opravdu mám slabší žaludek."

Slyšela jsem jak pěnil. Za dveřmi, které jsem zavřela. Křičel a nadával, bouchal do stolu a kopal do stěn.Byla jsem z něj vyděšená.Já za to přeci nemůžu. Opláchla jsem si obličej a sedla si na roh vany.Rozávázala jsem si šaty, chci to vidět, chci vidět jak ve mně roste. Vlasy splývaly po mých ramenech. Šaty jsem si sundala až po pás.,,Alice?" rozrazil dveře Joe. Byla jsem k němu otočená zády a prsty se dotýkala po vypouklém břiše.

Když je rozrazil, otočila jsem k němu jen hlavu.,,O-omlouvám se," sledoval moje nahá záda.

"Taky se omlouvám." Sklopila jsem hlavu a podívala se do zrcadla předemnou.Stoupl si vedle mě.Do obličeje mi stoupala rudá barva.,,Jaks mohla?" sykl. "Byla jsem jeho." Pořád jsem se dotýkala svého břicha. "A on byl můj."

,,Ty jsi moje!" zatřásl se mnou.,,Nech toho prosím," vyděšeně jsem zamrkala. "Nejsi jeho Alice! Nikdy jsi nebyla!" chytil moje ruce.,,Jsem jeho!Jsme manželé a budeme mít miminko!Můžeš mě od něj odvést jak daleko chceš, stejně jsem jeho!"

"Nejsi." Ceknul zase a za ruce mě začal tahat z koupelny.,,Co chceš?" cukla jsem sebou a málem jsem spadla.,,Když ti taky udělám dítě, tak už budeš opravdu moje."

"ale to nejde!" začala jsem sebou škubat.,,Ale jde!" přirazil mě k umyvadlu a šaty mi jen vyhrnul, stejně jsem je měla už u pasu. Vůbec nevím, jak to má být, nebo jak to je, ale já přece nemůžu čekat více dětí…Ruce mi uvěznil, abych se nebránila,ale pak se zarazil.,,Promiň mi to," opřel hlavu o moje rameno a svěsil ruce. Vylekaně jsem stála bez hnutí a zhluboka dýchala.,,Mrzí mě to," hladil mě po zádech.,,To je dobré Joe," objala jsem ho. "Zůstaň tady, než se narodí, máme tu doktora, mohlo by se ti něco stát a já ti pak přísahám, že tě dovezu domů."

,,Děkuju ti," vydechla jsem. "Napiš mu, ať tě čeká na jaře." Odtáhnul se dál.,,Ne, chci aby to bylo překvapení," usmála jsem se.

"Dobře." Sklopil hlavu a otočil se ke mně zády. "Jdu za tátou." Vyšel ze dveří. Napůl svléknutá jsem v pokoji osaměla.Neubížil miminku tím, jak byl hrubý? Necítila jsem nic. Oblékla jsem se a ulehla do lóže, byla jsem už unavená.

Bříško rostlo a rostlo.Byla jsem z toho šťatsná. Budu mít naše miminko.Moje a Nicka. Joe se usmíval se mnou, ale po večerech byl nešťastný, asi jsem mu moc ublížila.Možná jsem si neměla brát Nicka, třeba bych se s Joem neměla špatně.Ale určitě bych s ním nemohla dělat, co s Nickem. A nemiluji ho.

"Au." Tiše jsem usykla.,,Zase tě koplo?" přiběhl za mnou.,,Myslím, že rodím," křečovitě jsem se držela stolu. "Myslíš?" vylekaně na mě koukal.

Cítila jsem větší a větší bolesti. Utíkal pro doktora a porodní bábu.Svalila jsem se do postele a jediné o co se starala byla nesnesitelná bolest. Snažila jsem se dělat všechno co mi řekla. Myslela jsem, že se rozrhnu.Když jsem na svoje miminko koukala nevěřila jsem, že ze mě mohlo něco takového vyjít. Nestudovala jsem sama sebe, ale miminko… z tak malého otvoru. Otřeli ho a dali mi ho do náruče.,,Můj malý Nicholas junior," neudržela jsem slzy štěstí.

Byl dokonalý a měl hnědé oči. Jeho očí. Vlásky sice ještě neměl, ale aspoň se můžu těšit na to, jak poroste a komu bude podobný.,,Smím?" klekl si před nás Joe.Dala jsem mu malou pusinku na čelo a opatrně dala jemu do náruče.,,Je krásný,"rozplýval se. "JE nádherný." Zachraptěla jsem. Oči se mi skoro zavíraly, byla jsem z toho strašně unavená.,,Chceš se prospat?" pohladil mě po čele. Zakývala jsem hlavou. "Až se vzbudíš, bude tady." Usmál se.Kývla jsem a hned usnula.Těším se, až uvidím Nicka a až Nick uvidí naše miminko.